Na toulkách Mexikem se jeden český cestovatel doslechl o staré mexické legendě o pokladu, jehož tajemství ukrývá Šamanka, která přebývá v hlubokých mexických lesích. Po návratu z cest se v jedné kopřivnické krčmě po nejednom kalíšku o legendě rozvyprávěl. Místní štamgasti to brali jako zajímavou báchorku, až na 5 odvážných dobrodruhů, sedících u vedlejšího stolu.

Nad ránem, když se dobrodruzi probrali, poobědvali, vyprázdnili žaludky a poléčili bolavé hlavy dali se do vzpomínání na předchozí večer . Z útržků legendy, jež vyslechli si pamatovali, že by se měli vydat do Mexika, najít Šamanku a pokusit se získat poklad. Nápad se vydali naplánovat a oslavit . Jenže během plánování došlo k ostré potyčce jak případný nalezený poklad dělit a situace byla tak vyhrocená, že se našich 5 dobrodruhů ve zlém rozešlo. Rozhodli se bádat na vlastní pěst. Každý z nich si sestavil svůj badatelský tým a s touto výpravou se do Mexika vydal .

Hned v první hře musely výpravy najít po zvuku bubnu vesnici Šamanky v hlubokých mexických lesích. Před každým dalším úsekem nechávala Šamanka nápovědu, kam povedou další kroky výprav. Bylo potřeba projít jeskyní plnou zákeřných soch, zúčastnit se války klášterů, bojovat mezi výpravami, vyrobit a prodat výrobky na místním nočním tržišti, projít nebezpečnými úseky, 10-ti branami, odhalit magická světla, zjistit tajné symboly a mnoho dalších složitých úkolů. I přes to se všem výpravám nakonec podařilo vytoužený poklad nalézt a získat.

A protože bylo hledání pokladu velmi náročné, udělaly si výpravy i několik důležitých zastávek pro načerpání nové energie. Vydaly se proto do Lednice, na Únanov, do Znojma. Některé výpravy navštívily Moravské Budějovice, Plenkovice, Kravsko a další zajímavá místa v okolí. Loučení na konci tábora bylo velice těžké, nikomu se ještě nechtělo domů. Děti i dospělí si odvezli neopakovatelné zážitky a získali další nové kamarády.

Jsem ráda, že i letos se nám tábor vydařil, nezbývá mi než poděkovat především vedoucím za trpělivou celodenní práci s dětmi, hospodářce Lence za neúnavné nakupování surovin , kuchařkám Hance, Romči, Gabce a Zuzce za velmi dobré jídlo, zdravotnici Kamči za důkladnou zdravotní péči, Míšovi za předtáborovou i táborovou přípravu a Fofovi a Martinovi za noční hlídky, chystání dřeva a zvládání všeho,co bylo v tu chvíli potřeba.

Už teď se všichni moc těšíme na příští rok. Takže ahoj NA SEVERNÍM PÓLU!!!

3. srpna 2012